Slunce je ve znamení ŠtíraSvátek má Cecílie, vše nejlepší!

Můj účet
Astročlánky

Karma ve vztazích. Co po nás zůstává, když domluvíme?

Sestra vám u kávy svěří, že uvažuje o změně práce. V neděli se jí na to u oběda zeptá máma. Stačila jedna věta, kterou jste mezitím pronesli v dobré víře. Co má taková chvíle společného s karmou? Víc, než by se na první pohled zdálo.

Dvě ženy si povídají u kávy u kuchyňského stolu.

Co vlastně znamená slovo karma?

„To je karma,“ říkáme obvykle ve chvíli, kdy někoho něco dožene. Jenže sanskrtské slovo karman znamená především čin, jednání. Vyprávění o karmě tedy začíná mnohem dřív. V našem příběhu už ve chvíli, kdy zvednete telefon a rozhodnete se mámě sestřinu novinku povědět.

V indických duchovních tradicích patří ke karmě i otázka, jak činy nesou ovoce v životě člověka a jak podle učení o znovuzrození mohou jejich následky dozrávat i v dalších životech. Jednotlivé školy se v podrobnostech liší. Rané buddhistické učení klade důraz na úmysl. Záleží už na tom, s jakou pohnutkou něco uděláme nebo řekneme. A právě pohnutku bývá někdy těžké poctivě pojmenovat.

„Já jsem ti přece chtěla pomoct“

Vraťme se k nedělnímu obědu. Máma zná někoho, kdo zrovna hledá účetní. Vy o tom víte, sestra je účetní a současná práce ji trápí. Proč ty dvě věci nespojit? Během telefonátu jste si možná živě představovali, jakou bude mít sestra radost. Jen jste se jí zapomněli zeptat, jestli o takovou pomoc stojí.

Z jejího místa u stolu vypadá stejná věc jinak. Zatím se chtěla jen někomu svěřit. Teď má před celou rodinou vysvětlovat rozhodnutí, které ještě ani neudělala. Vy znáte svůj dobrý úmysl. Ona zažila jeho dopad. Do stejného příběhu patří obojí.

Proč se nám některé situace ve vztazích vracejí?

Příště se možná o sestřiných plánech dozvíte až jako poslední. Snadno vás napadne, že se vám vzdaluje. Přitom jí na vás může pořád záležet. Jen si dobře pamatuje, jaké to bylo u nedělního stolu. Pokud si její opatrnost vyložíte jako nevděk a přitlačíte, budete za měsíc nejspíš řešit totéž.

Tady má smysl zastavit se u slova vzorec. Co se ve vašich rozhovorech opakuje? Někdo začne vyprávět, vy už hledáte řešení, on ztichne. Změnu můžete zkusit hned u té prostřední části. Až příště uslyšíte o problému, nechte druhého domluvit. Pak se zeptejte: „Chceš si o tom ještě povídat, nebo chceš, abych ti s něčím pomohla?“ Odpověď vás možná překvapí.

Dá se špatná karma napravit?

V příběhu se sestrou máte jednu možnost ještě ten den. Zavolat jí a říct: „Řekla jsem to mámě. Měla jsem se tě nejdřív zeptat. Mrzí mě, že jsi to pak musela vysvětlovat u oběda.“ Pak chvíli poslouchejte. Třeba si bude přát, abyste mámě zavolali. Třeba vás požádá, abyste to už dál nerozebírali. O tom, zda vám příště zase něco svěří, rozhodne i zkušenost s tím, jak její přání dodržíte.

Má to ještě druhou stranu. Jestli někdo prozradil vaše tajemství, úvaha o karmě vám neukládá hledat, čím jste si to zasloužili. I rané buddhistické texty počítají s tím, že to, co člověk prožívá, má různé příčiny. Za rozhodnutí něco vyzradit odpovídá ten, kdo ho udělal. Vy si můžete zvolit, co mu svěříte příště.

Jedna otázka na dnešní večer

Vybavte si jedinou větu, kterou jste dnes řekli někomu blízkému a která vám ještě leží v hlavě. Jak by ten rozhovor vyprávěl člověk na druhé straně stolu? Když si odpovědí nejste jistí, máte dobrý důvod se ho zítra zeptat. Právě od takové otázky se může příští rozhovor odvíjet jinak.

Jak funguje karma aneb kdo seje vítr, sklidí bouři →