horoskopy na dnešní den

Na cestě k astrologii a věštbám - co byly věštírny?

Staří Řekové a Římané, jako vynikající stavitelé chrámů, stavěli i tajemné kamenné stavby, určené k předpovídání budoucích událostí. Byly to posvátné věštírny. Horoskop.cz poodhalí, jak probíhali věštby ve starověku.

Věštění ve věštírnách nebylo nijak jednoduché. Panoval v nich pevný řád, naprosto přesně určující, který věštec, v jakou dobu, na jakém místě a pro koho bude věštit. Co se týká věšteckého daru, byly jím nadány velkou měrou převážně ženy. Věštkyně pouze věštili. Ti, kdo jejich věštby překládali do srozumitelného příjemcova jazyka, byly kněží. Věštby pak byly pokládány za projev boha, kterému byla věštírna zasvěcená.

Například v řecké nejslavnější svatyni, Apollónově věštírně v Delfách, věštívala Apollónova kněžka jménem Pýthie. Sedívala na trojnožce nad propastí a nechávala se omamovat výpary, které z této propasti stoupaly vzhůru. Omámená, pak ze sebe vyrážela slova, zdánlivě prostá významu. Slova byla zaznamenávána, kněží je spojovali a vkládali do nich smysl. Smysluplnost věšteb byla tedy dána kněžími a jednalo se spíše o dílo kolektivní. Staří Řekové byli známí svou vírou ve vše, co ústy Pýthie a kněží bůh Apollón vyhlašoval. Věštírna v Delfách byla z toho důvodu jakýmsi ústředím, středem všeho náboženského, sociálního i politického, tedy veškerého veřejného života. Podle výroků Pýthie se vypovídali a vedly války, sjednával mír, rodili panovníci. Její věštby měly vliv na určování vhodných míst a vhodného času na zakládání měst, tvořily zákony.

Věštby, vydané kněžími, byly vydávány, jak jinak, než zcela zdarma. Ve skutečnosti však byly velmi drahé. Příjemci je oceňovali nákladnými dary. Kdo dar nedal, mohl se obávat, že příští věštba by mohla být velmi nejasná. Vždyť i význam těch nejjasnějších věšteb bylo možno vykládat více než jedním způsobem a téměř všechny byly značně záhadné.

Bůh Apollón měl i své další věštkyně. Byly to kněžky zvané Sybily. Jejich věštby byly stejně významné,jako věštby Pýthie v Delfách. Nejznámější Sybilou byla Herofile, Žila v Itálii a známé římské Sybilské knihy měly původ právě u ní.

Provozovány byly i jiné chrámy. Svatyně, ve kterých bůh projevoval svoji vůli a poskytoval lidem rozličná znamení. Věštilo se z druhu blesku a místa zásahu, z křiku a letu ptáků. Byly věštírny, v nichž bůh sesílal na prosebníky i sny a vidění. Varoval tak před zlými událostmi, které je potkají. Někdy tyto sny a vidění sesílali i zemřelí. Obětovala se zvířata. Byla pitvána a podle velikosti, tvaru, obvyklosti či neobvyklosti jejich vnitřností se soudilo na věci budoucí.

Snad se nám to může zdát již poněkud vyhrocené. Ovšem tak jako dřív, i dnes lidé touží poznat svoji budoucnost. Poznat, co je čeká a co je nemine. Přemýšlí nad dvojznačnostmi věšteb, které se jich nějak dotýkají a touží po větší jednoznačnosti, hledají a hledají.

Je dobře, že někteří z nás již přišli na to, že k předpovídání věcí budoucích nepotřebují svatyně, věštce ani kněžstvo. Že jejich svatyní je jejich vnitřní světlo a klid a že věci budoucí vždy nějak souvisí s věcmi minulými. Pochopili, že jen my sami, svým přístupem k životu, svými osobními projevy a myšlenkami, můžeme naplnit vždy právě jen jednu možnost věštby. Nezapomínejme tedy, že věštba pro nás znamená spíše upozornění a že je jen na nás, jak s ním naložíme. Vždyť, kdyby bylo všechno dopředu přesně a jasně dáno, k čemu by náš život vlastně byl.